KAČEROV: Zakleté podzemí na Proseku

 

Z GEOŽIVOTA KAČERŮ || Za poslední půlrok jsem se počtvrté vydal do Prahy. A opět spojil osobní záležitosti s geocachingem. Od pátku do neděle jsem tak měl nažhavenou GPS navigaci a bezmezně věřil šipce, která vždy (skoro) dovede na to správné místo.

Parťáka mi dělal geotaťka, jako poslední dobou téměř pokaždé. Jo, ony prostě školní nebo pracovní povinnosti mých kolegů mívají přednost. Ale léto už se kvapem blíží a já to rozhodně tak nenechám. Přece se, dámy a pánové, nebudete válet doma u televize, ne? Pěkně protáhnout těla a hurá na výpravu!

Ačkoliv za ty necelé 3 dny jsme toho stihli povícero, dnes se budu věnovat keši nesoucí název Prosecké (ne)podzemí. Ano, té prokleté mysterce, jež mi už tak dlouho nedá spát. Historie našeho snažení o její odlov čítá už dlouhou řadu týdnů a měsíců.

Náš první pokus se datuje na začátek února tohoto roku. Nejdříve jsem z pohodlí domova vyluštil první část. V domnění, že „teď už všechno půjde jako po másle“, přicházíme ke stagi. Informační tabule přímo před nosem. Pokud jsem si myslel, že budu hledat data, číslice a vůbec jak tomu na podobných stanovištích bývá, těžce jsem narazil. V listingu není ani slovo o tom, jak postupovat.

Naštěstí taťka vykazuje stále lepší kačerské myšlení a po malé chvíli mu dochází, jak na to. Musím říct, že řešení je naprosto originální. Ještě několik dalších minut se bavíme tímhle úžasným nápadem. A pak hurá na nedaleké finále. Prošli jsme nástrahou netradičního stanoviště, takže finálka jistě padne záhy. Ha ha ha…

Šipka sice místy skáče, ale poměrně jasně míří k podezřelému geoobjektu. Ten prohledáváme dobrých 10 minut. NIC. Dalších 10 minut sondujeme okolí. NIC. Míst, kde by mohla být schránka ukrytá, je více, ale zaprvé jsme snad už vše prohledali a zadruhé – šipka přece ukazuje na „to“ místo. Tak se vracíme znovu k onomu objektu. Ale ne, dneska to asi nepůjde. Pár týdnů nato jede do Prahy taťka sám na firemní zájezd. Nedá mu to a navštíví místo finálních souřadnic. Opět se nezadařilo. A tak nyní, před odjezdem do hlavního města, si pročítám několik posledních logů, abych měl pocit, že jsem tomu dal vše a nic jsem nepodcenil.

Čtěte:   Německo: GPS MAZE EUROPE 2015

Komentáře praví jasně: „opravdu to bylo tam, kde jsme usoudili, že to není…“ nebo … „přestože byl geoobjekt naprosto zřejmý, hledali jsme nejdříve jinde.“ A tak znovu se mi do hlavy vkrádá myšlenka, že to opravdu bylo TAM a je třeba být pečlivý. A hlavně – trpělivý.Hurá zpět na místo činu! Okolí je hodně zarostlé a tak víceméně po paměti hledáme cíl. Létající hmyz nám zrovna moc na klidu nepřidává, ale nevzdáváme se. V momentě, kdy už začínáme propadat skepsi, natahuji ruku a cosi nahmatám. Jasně, je to ono!

Pár pohybů nutných k odlovu a krabička je venku! Stejně jako život je ale občas i geocaching plný zvratů a nepředvídatelných situací a moment překvapení nastává i teď. Světlo světa spatřilo pouze víčko, zbytek nádoby se nekoná.Možnost, že zbylý zbytek je třeba ještě nějakým způsobem „vytáhnout“, tady je, ale příliš ji nevěříme. Reakce ownera na můj mail naši domněnku potvrzuje. Achjo, zase to nevyšlo…Co za poučení mi plyne z této zkušenosti?

1. Hledej pořádně a důkladně
2. Nepodceňuj domácí přípravu
3. Buď trpělivý

Autor textu: Adam Závada // Geocaching nick: Los0s