Kačeři na stromech – aneb stromolezení

 

Jo městské nenáročné trajdy, to je „pohodička“. Člověk přijde, sáhne za počůraný okap a filmovka je na světě. Postupem času však rozumně dostupné kešky v okolí bydliště začnou docházet a je potřeba se někam posunout. Buď autem dál od domu nebo začít lovit i náročnější kousky. A to nejen náročností, ale i terénem.

A protože mi již začal vysychat keškový fond i ve větších vzdálenostech, začal jsem se zajímat právě o ty náročnější. Copak obtížnost, ta je u mysterek často nahnána složitostí odhalení potřebné šifry. Hřeje se tak jedině vlastní mozek, často ve vlastní šťávě doma u stolu. Ale ty terénní pikantnosti, to je teprve výzva. Obtížnost terénů se posouvá z jedné hvězdičky na pět a člověk najednou zjišťuje, že už je zapotřebí i nějaké to nějaké vybavení… Ale co teď?

Keška na stromě – tak tam prostě vylezu

Tssss, nějaká T5 keška na stromě, to mě nemůže rozhodit. Odmala jsem jako kluk lezl po kdejaké jabloni a pokořit cokoliv v okolí nebyl problém. No jo, ale jednak už to bylo v minulém století a taky před spoustou kil. Tělo začalo být pružné v jiných partiích než dříve a fyzička je přímo úměrná množství autem najetých kilometrů.

I přesto jsem se rozhodnul, že s tím chci něco dělat. Etapa číslo 1 – nejméně bolestivá – je prostý žebřík. V počátcích doby žebříkové stačí žebřík klasický, pokud člověk chce jít s dobou a zároveň se nestrhat, je ideální lehký hliníkový. A pokud člověk chce být trošku cool, pořídí se žebřík teleskopický. Nějaká ta vhodná výzva více terénních hvězdiček tak padla a pocit uspokojení se dostavil. Ale jen na chvíli. S jídlem roste chuť a tak se ve snu výhledu začnou objevovat i další kousky, na které by byl žebřík už jen úsměvnou pomůckou.

Čtěte:   Pozvánka: Mega event Adventní Geoskořápky v neděli 11. 12.

To, že žebřík neumí vše jsem si poprvé uvědomil pod stromem. Velkým stromem. Řádově desítky metrů masivní dřevěné hmoty, někde ve výšce houpající se PETka a nikde v nástupní výšce žádná větev, kterými jsem v dětství zdolával jabloně. Tady už to chce pořádnou výbavu.

Zvládnu to sám?

Ze začátku je každý hrdina. Použití autolana jsem zavrhnul hned. Lákaly mě i různé varianty nákupu komponent, které si vyberu na internetu na základě diskuzních fór. Postupem času ale člověk (naštěstí) vystřízliví, protože ten „špagát“, na kterém člověk v těch 30 metrech nad zemí visí, je jediné, co spojuje jeho život a možnost dalšího žití.

Tahle zábava není jako počítačová hra, kde si člověk před něčím náročnějším stav uloží a když spadne, tak si to prostě natáhne z uložené pozice a hraje dál. To je velmi důležitý fakt, který by si každý kačer koketující s výškovými hrátkami měl uvědomit.

Na řadě je požádat zkušenější

Gůgl alias zdroj vědění poradil a já si našel zajímavě vyhlížející kurz „Úvod do stromolezení pro geocaching“. V domluveném termínu se na místě sešla prima parta nadšenců a po chvíli dorazil i Hoblík – náš instruktor stromolezení pro dnešní den.

Po chvíli funění z cesty do kopce k tréninkové kešce to začalo. Nutné poučení o bezpečnosti, teorie a tolik chtěná praxe. Musím ze své pozice laika ocenit cenné rady od člověka, který má za sebou desítky výstupů a pobytem ve výškách viditelně žije. Navíc na vyzkoušení výstupu není potřebné mít jakoukoliv vlastní výbavu – leze se jednoduše se zapůjčenou.

Zhruba pětihodinový kurz je víceméně hodně individuální – i proto se leze maximálně se třemi až čtyřmi kačery. Každý si po osvojení zásad bezpečnosti zkusí nahazování lana, společně se nainstaluje lano do koruny stromu a samozřejmě i hřeb celého programu – finální výstup do koruny stromu ke kešce.

Čtěte:   Mega Event Great Moravia: co je nového 263 dní před zahájením?

Za mě super! Pokud to chceš taky zkusit bezpečně, mrkni na nabídku termínů.